Úvod
Psi
Psí plemena

Psí plemena

Mezinárodní kynologická federace – FCI (Féderation Cynologique Internationale) je světově uznávanou autoritou v oblasti kynologie a kategorizace psích plemen. Založena byla ještě v roce 1911. Rozdělení plemen psů podle FCI je do hlavních kategorií – skupin a dalších podkategorií – sekcí. Zároveň FCI definuje standard každého uznaného plemene. Ty psí plemena, jejichž standard je součástí kategorizace FCI, mají možnost získat platný certifikát CACIB a různé oficiální tituly z výstav psů.

Rozdělení plemen psů podle FCI

Každá kategorie obsahuje různé druhy plemen. Specificky nejde o rozdělení psů podle velikosti, barvy či typu srsti, ale primárně jsou kategorie a sekce vytvořeny na základě toho, k jakému účelu byli psi vyšlechtěni. FCI standardy a skupiny nezahrnují neuznaná plemena psů, ačkoli úkolem organizace je také vytvářet a upravovat jednotlivé standardy psích plemen.

FCI skupiny psů

Skupiny, sekce psů a jednotlivé standardy plemen byly vytvořeny nejen pro lepší přehlednost psích plemen podle šlechtitelského významu. Cílem Mezinárodní kynologické federace je zabránit nelegálnímu chovu jedinců, jejich křížení a snažit se o čistý chov zdravých plemen, u kterých budou zachovány jejich exteriérové a povahové charakteristiky typické pro konkrétní plemeno.

1. skupina FCI – Ovčáckí a pastevečtí psi (neobsahuje švýcarské salašnické psy)

Sekce 1 – Ovčáckí psi: Australský ovčák, Belgický ovčák, Německý ovčák, Border kolie a jiné
Sekce 2 – Pastýřští psi: Australský honácký pes, Ardenský bouvier, Waleský corgi a jiné

Tato plemena byla chována na ochranu stád před divokou zvěří a na obranu domovů. Nemají moc vyspělý lovecký pud. Naopak, silnější je jejich ochranářský instinkt. Jejich stavba těla je uzpůsobena pro každodenní práci, proto jsou vytrvalé a odolné. Jsou schopny zvládnout nepříznivé podmínky díky husté podsadě a silné vrstvě podkožního tuku. Mezi tato plemena patří i některá služební plemena, která se vyznačují učenlivostí, přirozeným nedůvěřivým postojem vůči cizím lidem, pracovitostí a vynikajícím čichem.

2. skupina FCI – Pinče, knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi

Sekce 1 – Pinče a knírači: Malý/střední/velký knírač, Dobrman, Opičí pinč a jiné
Sekce 2 – Molossoidní psi: Německá doga, Cane Corso, Německý boxer a jiné
Sekce 3 – Švýcarští salašničtí psi: Bernský salašnický pes, Entlebušský salašnický pes, Appenzellský salašnický pes, Velký švýcarský salašnický pes

Již od starověku byla velká dogovitá plemena rozšířena po celé Evropě. Využitím cílené chovné selekce molosoidních plemen vznikla plemena strážců a psů obranářů, kteří putovali spolu s armádami. Legenda říká, že během přechodu Alpami římskou armádou se některé psi ztratili a jejich potomci se stali předky dnešních švýcarských salašnických psů. V antickém Římě se mastify využívaly nejen ve vzájemných soubojích, ale také v gladiátorských arénách.

3. skupina FCI – Teriéři

Sekce 1 – Velcí a středně velcí teriéři: Irský teriér, Airedale teriér, Parson Russell teriér a jiné
Sekce 2 – Malí teriéři: Jack Russell teriér, Skotský teriér, Český teriér a další a jiné
Sekce3 – Teriéři typu bull: Americký stafordšírský teriér, Bulteriér, Stafordšírský teriér a jiné
Sekce 4 – Trpasličí teriéři: Jorskšírský teriér, Anglický trpasličí teriér, Australský hedvábný teriér a jiné

Tato plemena psů byla šlechtěna myslivci s cílem vyhánět zvěř (jako lišky a jezevce) ze svých doupat. Jsou aktivní, projevují se hlasitými zvuky, jsou vytrvalé a mají schopnost pracovat samostatně. Některá plemena pracují přímo v doupatech a mají kohoutkovou výšku do 40 cm, zatímco ostatní pracují na povrchu a honí nebo stopují zvěř. Existují plemena s hladkou a hrubou srstí, která jsou určena pro myslivecké účely, a plemena s dlouhou srstí, která se využívají primárně na výstavy a jako společníci.

4. skupina FCI – Jezevčíci

Sekce 1 – Jezevčíci : A) Standardní jezevčík – obvod hrudníku od 35 cm, B) Trpasličí jezevčík – obvod hrudník od 30 do 35 cm, C) Králičí jezevčík – obvod hrudníku do 32 cm

Historicky jde o plemeno psů určené pro myslivce. Jezevčík byl vyšlechtěn s cílem vyhánět zvěř ze svých doupat. Od začátku 19. století se vytvořil relativně stabilní typ tohoto plemene. V té době se jezevčíci využívali i jako lovci. Větší varianty se používaly k vyhánění lišek a jezevců z jejich nor a také k jejich odhánění. Menší varianty byly preferovány při lovu zajíců a králíků. V rámci standardu se jezevčíci klasifikují podle váhy a velikosti hrudníku. Jezevčíci jsou oblíbená plemena a dnes jsou chována především jako společníci v exteriéru i interiéru – jako bytoví psi. Podle druhu srsti se jezevčíci dělí na hladkosrsté, hrubosrsté a dlouhosrsté.

5. skupina FCI – Špicové a původní plemena

Sekce 1 – Severští saňoví psi: Aljašský malamut, Grónský pes, Sibiřský husky, Samojed a jiné.
Sekce 2 – Severští lovečtí psi: Norský lundehund, Západo-sibiřská lajka, Norský losí pes a jiné
Sekce 3 – Severští hlídací a pastevečtí psi: Laponský ovčák, Vallhund, Norský buhund a další
Sekce 4 – Evropští špicové: Německý špic, Pomeranian – německý špic trpasličí, Volpino a jiné
Sekce 5 – Asijští špicové a příbuzná plemena: Čau-čau, Japonský špic, Akita, Shiba a jiné
Sekce 6 – Původní plemena: Basenji, Faraonský pes, Kanaánský pes a jiné
Sekce 7 – Původní plemena – lovečtí psi: Portugalský podengo, Thajský ridgeback, Kanárský podengo a jiné

Tato psí plemena se vyvíjela především v severních oblastech Evropy, Ameriky a Asie. Již od prapočátků byli společníky lidí, kterým sloužili pro různorodé účely. Původ špiců není přesně znám. Předpokládá se, že jde o křížence psů a severských vlků. Vznikala tak silná tažná plemena psů. V minulosti se špicové využívaly hlavně na lov pastevectví, hlídání a tažné práce. Jsou to vnější plemena psů. Díky husté podsadě a srsti dokázaly dobře zvládat i náročné klimatické podmínky. Původní plemena mají své kořeny na východě u indických vlků, z nichž se později staly polodiví psi, které provázely lidi na cestách.

6. skupina FCI – Duřiče, barváři a příbuzná plemena

Sekce 1 – Duřiče: Bígl, Baset, Slovenský kopov, Švýcarský durič a jiné
Sekce 2 – Barváři: Bavorský barvář, Hanoverský barvář, Alpský jezevčíkovitý brakýř
Sekce 3 – Příbuzná plemena: Dalmatský pes, Rhodéský ridgeback

FCI skupina psů těchto plemen se historicky orientovala především na lov zvěře. Všechna tato plemena se mohou pochlubit obrovskou vytrvalostí a perfektním čichem. Plemena honičů ve smečkách napomáhala při lovu zvěře na královských dvorech. Dokázali se dostat i do hůře dostupných terénů. Duřič dokáže sledovat i velmi vzdálenou stopu, přičemž cílem je, aby kořist nahnal do obzoru lovce. Samotnou kořist dokáží i ulovit a počkat do příchodu myslivce. Tato plemena se vizuálně vyznačují svěšenýma ušima. Barváři jsou pachové psi, které se využívali ke stopování nebo sledování zraněné zvěře. Jsou neúnavní, inteligentní a velmi trpěliví.

7. skupina FCI – Ohaři

Sekce 1 – Kontinentální ohař: Výmarský ohař, Bretaňský ohař, Český knírač a jiné
Sekce 2 – Britský a irský ohař: Irský setr, Pointer, Anglický setr, Gordonský setr a jiné

Řadí se k mysliveckým plemenům psů. Mezi mysliveckými plemeny jde o vzrůstem největší psy. Jejich doménou je rychlost a schopnost dohledávání stopy i na velkou vzdálenost. Díky své vytrvalosti a síle dokážou kořist nejen dohnat, ale také ulovit. Výhodou je jejich snazší učenlivost a poslušnost. Historicky se na evropském kontinentu a na britských ostrovech vyšlechtila široká skupina hrubosrstých, krátkosrstých a dlouhosrstých ohařů.

8. skupina FCI – Retrívři, slídiči a vodní psi

Sekce 1 – Retrívři: Zlatý retrívr, Labradorský retrívr, Hladkosrstý retrívr a jiné
Sekce 2 – Slídiči: Anglický kokršpaněl, Anglický špringeršpaněl, Německý křepelák a jiné
Sekce 3 – Vodní psi: Barbet, Irský vodní španěl, Portugalský vodní pes, Lagotto a jiné

Navzdory národnímu přívlastku „Španěl“ psi byli vyšlechtěni britskými chovateli za účelem plašení ptactva ve vodních houštinách a hustém travnatém porostu na polích. I proto se kdysi tato plemena označovala za vodní a polní španěle. Později získali přívlastek "kokr" a "špringer". Slídiči již v minulosti sloužily k vyhledávání zvěře na suchu a později i ve vodním rostlinstvu. Voda jim není vůbec cizí. V Evropě si popularitu získaly hlavně retrívři. Historicky to byli psi, kteří vystopovali a přinesli zastřelenou kořist pánovi. Jsou známé svou společenskou povahou a ochotou učit se. Proto jsou to dnes typičtí rodinní psi.

9. skupina FCI – Společenští psi a doprovodná plemena

Sekce 1 – Bišonci a podobná plemena: Bišonek, Havanský psík, Maltézský psík a jiné
Sekce 2 – Pudli: Pudl malý, střední, velký, trpasličí
Sekce 3 – Malá belgická plemena: Belgický grifonek, Brabantský grifonek (Brabantík), Bruselský grifonek
Sekce 4 – Naháči: Čínský chocholatý pes
Sekce 5 – Tibetská plemena: Ši-cu, Tibetský španěl, Tibetský teriér, Lhasa apso
Sekce 6 – Čivavy: Čivava krátkosrstá/dlouhosrstá
Sekce 7 – Angličtí společenští španělé: Kavalír King Charles španěl, King Charles španěl
Sekce 8 – Japonský španěl a pekinéz: Pekingský palácový pejsek, Japonský chin
Sekce 9 – Kontinentální trpasličí španělé: Papillon
Sekce 10 – Kromfohrländer: Kromforlandský pes
Sekce 11 – Malá dogovitá plemena: Bostonský teriér, Francouzský buldoček, Mops

Ne každé z plemen bylo historicky vyšlechtěno pro konkrétní účel. Mnohá plemena měla společenský charakter a sloužila jako společníci. Postupně byly šlechtěny na soužití s lidmi v domácnosti. Jejich velikost, vzhled i povahové vlastnosti byly dosaženy díky cílenému křížení.

10. skupina FCI – Chrti

Sekce 1 – Dlouhosrstí chrti: Afgánský chrt, Saluki, Ruský chrt (Barzoj)
Sekce 2 – Drsnosrstí chrti: Irský vlkodav, Skotský jelení pes (Deerhound)
Sekce 3 – Krátkosrstí chrti: Anglický chrt, Azavak, Polský chrt, Španělský chrt, Vipet a jiné

Plemena chrtů jsou považována za jeden z vrcholů šlechtitelského chovu, který trval stovky až tisíce let. Prapůvod mají v arabském světě a na jihozápadě Asie. Jsou známé svou štíhlou, atletickou, elegantní stavbou těla a výraznou rychlostí. Mají dlouhé nohy, hladkou a lesklou srst a typický štíhlý tvar hlavy s protáhlým čenichem. Chrti jsou od přírody lovci se skvělým zrakem a rychlým pohybem. Jsou inteligentní, nezávislí a mají vyvinutý instinkt pro lov. Navzdory své vytrvalosti a energičnosti jsou často klidní a mírumilovní společníci.

Dočasně uznané FCI plemena psů

Samotná Mezinárodní kynologická federace vytváří i kategorii dočasně uznaných plemen, které nemají právo na získání certifikátu CACIB, ale mají nárok na zisk titulů z výstav psů. Do této kategorie patří například plemena, jako Lancashirský patář, Pražský krysařík, Valencijský teriér, Kontinentální buldok, Český strakatý pes, Moskevský hlídací pes, Boloňský barevný pejsek, Cao de Gado Transmontano, Estonský hound, Severoamerický Chodský pes, Bandog, Kintamani, Americký pitbulteriér, Alabai – Turkmenský vlkodav, Maremmanský pastevecký pes, Australský honácký pes s krátkým ocasem a jiné.