Jezevčík – povaha, péče, výcvik, zkušenosti, nemoci
Krátké nohy a podlouhlé tělo, jezevčík je i díky svému nezaměnitelnému vzhledu velmi oblíbeným plemenem. Své lovecké pudy nezapře a stále je využíván hlavně jako lovecký pes (na lišky, jezevce, durení divočáků). Bystrý, inteligentní, aktivní a zároveň tvrdohlavý. Přestože je jezevčík poměrně nezávislý, rád tráví čas ve společnosti, proto je vhodný pro rodiny či aktivní lidi, kteří mu budou věnovat dostatek času.
autor:Denis Ruščák
Aktualizované: 22.11.2023
Výcvik jezevčíka je místy náročný a vyžaduje trpělivost. Existuje několik druhů jezevčíků, které dělíme podle vzrůstu nebo typu srsti. Vyznačují se dobrou životaschopností a dožívají se vyššího věku.
Vzhled a srst
Plemeno, které je již na první pohled velmi snadno rozpoznatelné. Celkově však existuje devět variant jezevčíka, tři velikosti a tři typy srsti. Podlouhlé, kompaktní tělo a krátké osvalené nohy jsou charakteristickými znaky všech druhů jezevčíků. Bez ohledu na typ srsti a jejich vzrůst, na hlavě mají dlouhé ovislé uši. Vizuálně odlišit jezevčíky lze právě na základě typu srsti, která má různou délku, strukturu a také zbarvení.
Jezevčík hladkosrstý
Má krátkou, hladkou a hustou srst, která přiléhá k tělu a velmi dobře se udržuje. Hladkosrstý jezevčík je považován za standardní – prapůvodní plemeno. Zbylé dva typy srsti vznikly křížením. Typická barva srsti je nejčastěji jednobarevná červená. Výjimečné nejsou ani dvoubarevné kombinace, černá s pálením, hnědá s pálením nebo také merle se skvrnami a typická je také žíhaná barva.
Jezevčík drsnosrstý
Tento druh jezevčíka má drsnou, přiléhavou drátovitou srst. Hrubší srst jezevčíka lépe chrání před chladem. Na dotek má srst kartáčovitý charakter. Na tváři je výraznější brada a vousy. Obočí je hustší a huňaté, uši jsou hladké. Vhodné je srst pravidelněji kartáčovat. Pečovat o ni je třeba, tzv. trimováním, tedy vytrháváním krycí srsti až k podsadě. Srst by se neměla stříhat. Drsnosrstý jezevčík vznikl křížením hladkosrstého jezevčíka a teriérů. Barevnost je různorodá a často se objevuje dvoubarevná divočí barva a černá s pálením. Méně často hnědá s pálením nebo jednobarevná červená. Také se může objevit gen merle nebo žíhaná barva.
Jezevčík dlouhosrstý
Tento druh vznikl křížením hladkosrstého jezevčíka s plemeny slídičů. Srst dlouhosrstého jezevčíka je jemná, lesklá a k trupu na většině těla přiléhá. Delší je především na uších, v oblasti kohoutku a spodní části trupu, kde je srst padavá. Delší a hustá srst chrání jezevčíky v chladnějším počasí. Nevýhodou je pro změnu zvýšená míra péče, tedy pravidelné vyčesávání. Barevnost je podobná jako v případě dvou předešlých typů srsti – hnědá s pálením, černá s pálením, jednobarevná červená, žíhaná či merle.
Velikost a druhy
Hmotnost a rozměry se liší podle toho, o jaký druh jezevčíka se jedná. Rozlišujeme tři druhy jezevčíků podle velikosti. Primárně se liší jejich obvod hrudníku a kohoutková výška. Rozdíl v rozměrech mezi samci a fenami jezevčíku je relativně malý.
Standardní jezevčík
Z uvedených tří typů jde o standardní plemeno, které je považováno za prapůvodní. Jde zároveň o největšího jezevčíka ze tří druhů. Obvod hrudníku se v tomto případě u psů (samců) pohybuje v průměru kolem 37 až 47 cm. Feny mají obvod hrudníku přibližně 35 až 45 cm.
Trpasličí jezevčík
Jedná se o menší, resp. střední druh tohoto plemene. Obvod hrudníku je od 32 cm po maximálně 37 cm. U fen 30 až 35 cm. Hmotnost jezevčíka trpasličího se pohybuje od 1 do 4 kg. Oproti standardnímu plemeni je právě tento druh velmi často vyhledáván lidmi, kteří žijí v bytech.
Králičí jezevčík
Nejmenším členem tohoto rodu je jezevčík králičí, kterého někteří chovatelé označují za mini jezevčíka. Obvod hrudi může být 27 a maximálně 32 cm. Feny jsou ještě útlejší a v průměru je obvod hrudi 25 až 30 cm. Zároveň jde také o nejlehčí druh jezevčíka.
Zdraví, nemoci a věk
Dobrá kondice a celková vitalita je pro jezevčíky známou charakteristikou. Většina majitelů si zdravotní stav jezevčíků pochvaluje a klidně lze toto plemeno označit za velmi odolné a zdravé. Vyskytuje se však několik chronických a generačních onemocnění, které jezevčíky provázejí v jejich životě častěji než jiné pejsky.
- Chondrodysplazie – nejčastějším generačním onemocněním u jezevčíků je právě IVDD – Intervertebral Disc Disease. Toto onemocnění postihuje meziobratlové ploténky, které se více opotřebovávají a poškozují se nervová propojení propojovaná s míchou. Jedná se o onemocnění pohybového aparátu, při kterém pejsek může jevit zhoršenou pohyblivost, částečnou paralýzu nebo častou inkontinenci. Důvodem je právě daná stavba těla jezevčíka.
- Obezita a cukrovka – vzhledem ke stavbě těla a fyzickým parametrům je u jezevčíků zvýšené riziko výskytu obezity a následné cukrovky. Příliš vysoká hmotnost je u jezevčíka častým spouštěčem dalších onemocnění – hlavně týkajících se pohybového aparátu.
- Osteogenesis imperfecta – představuje metabolické, většinou dědičné onemocnění, které postihuje kosti, chrupavky, vaziva i zuby. Jedná se o sníženou hustotu tkáně v kostech. V důsledku tohoto onemocnění je pohybový aparát oslaben a může docházet k deformitám.
- Hypotyreóza – porucha funkčnosti štítné žlázy způsobená nedostatkem jódu v těle.
- Epilepsie – zvýšená citlivost na libovolné podněty (strach, samota, šok). Epilepsii lze u psa kontrolovat léky.
- PRA – progresivní retinální atrofie je u jezevčíků časté dědičné onemocnění, které degeneruje oční sítnici (čípky a tyčinky na sítnici). V důsledku tohoto onemocnění se může postupná ztráta zraku transformovat až do úplné slepoty. Objevit se může také katarakta (šedý zákal u psa).
- Onemocnění srdce – dysplazie srdečních chlopní nebo degenerativní onemocnění mitrální chlopně. Vyskytuje se v pozdějším věku. Netěsnost srdečních chlopní způsobuje, že srdeční sval oslabuje a může zapříčinit akutní srdeční kolaps.
Navzdory výše uvedeným chorobám se jezevčíci těší z dlouhého průměrného věku dožití 12 až 16 let. Kromě výše uvedených chorob je třeba dávat pozor i na jejich případné nachlazení hlavně, pokud je pejsek mokrý, je třeba mu dopřát teplo. Z hlediska anatomie těla pro jezevčíka není vhodné, aby běhal po schodech či seskakoval z vyvýšených míst.
Povaha a chování
Vyrovnaný temperament, tvrdohlavost a nebojácnost pojmenovávají základní povahové rysy plemene jezevčík. Netřeba zapomínat, že jezevčík byl původně šlechtěn jako lovecký pes. Odtud pramení i jeho energičnost, odhodlání a sebevědomí tohoto „krátkonohého prcka“. Vysoká inteligence má z hlediska povahy své výhody, ale také se projevuje v jeho tvrdohlavosti, což při tréninku vyžaduje velkou míru trpělivosti. Tvrdohlavost pramení především z jeho vysoké míry samostatnosti. Učenlivost je při správném postupu v tréninku na dobré úrovni, ale nepočítejte s tím, že při výcviku z něj budete mít německého ovčáka. Při tréninku není vhodný nátlak, ale naopak pozitivní přístup.
Je-li zaručena časná socailizace s jinými psy, lidmi či domácími zvířaty, jezevčíka definitivně lze charakterizovat jako společenské plemeno, které se dokáže dobře socializovat. A to například i v rodině s dětmi. Ve vztahu k ostatním psům se projevuje jejich sebevědomí, proto ještě jednou zdůrazňujeme, že socializace je klíčová a nejlepší, pokud s ostatními domácími zvířaty vyrůstají odmalička.
Hrubosrstí a standardní jezevčíci, hlavně jedinci z pracovních linií jsou ideální pro lovecký výcvik. Jako čistě rodinní společníci dokážou svou aktivitou dát zabrat. Jezevčíci dlouhosrstí jsou považovány za klidnější. Proto jim nebude překážet ani čistě městský život v bytě a stačit bude pravidelné venčení. Koneckonců však mnohé závisí na výchově majitele. Lovecký instinkt je totiž u všech druhů jezevčíků přítomen.
Výchova, výcvik a péče
Jako u každého jiného plemene, při výchově a výcviku je nutné pejskovi věnovat čas. U jezevčíka to platí dvojnásob. Už při základních povelech se musíte obrnit trpělivostí. Pravidla je třeba nastavit hned od začátku, jinak se lehce stane, že velit bude jezevčík. Přestože je bystrý a inteligentní, může se stát, že ignorancí dá najevo svůj nezájem spolupracovat. Hlavně, pokud ho budete chtít drilovat, nátlak totiž nemá rád. Dejte jezevčíkovi čas. Jeho sebedůvěra nezmizí a agresivními kázáními ho spíše odradíte než něco naučíte. Využívejte pozitivní přístup a odměnu, tehdy je spolupráce s nimi jednodušší. Trénink však nepřeceňujte a dávkujte postupně.
Jeho lovecké instinkty jsou v krvi zakódovány, proto využívejte při tréninku metody, při kterých podává pes výkon a snaží se něco získat – aportování, hlavolamy pro psy a pod. Pro sportovní agility jezevčíci pro své fyzické parametry nejsou úplně ideální plemeno. Přestože jsou pohyblivé a rychlé, skákání nahoru a dolů či chození do schodů či stoupání do svahu nejsou pro páteř jezevčíka ideálními aktivitami. Hlavně, pokud jde o štěňátka. Jinak však s dospělým jezevčíkem můžete chodit i do náročnějšího terénu nebo na dlouhé procházky. Pohybu je třeba jim rozhodně dopřát dostatek.
Při výchově a péči o jezevčíka už od malička myslete na jeho potřeby. Zda žijete s jezevčíkem v bytě nebo na dvoře, dostatek pohybu je základem. V případě jezevčíků venku je nutné, aby v chladném počasí měli k dispozici boudu a teplý pelíšek, kde na ně nebude foukat, pršet či sněžit. Při krmení myslete na optimální dávku. Riziko obezity je u těchto psů vyšší, vyhněte se překrmování.
Jezevčík do bytu či do domu? Pro koho je toto plemeno vhodné?
Jakýkoliv druh z uvedených jezevčíků je vhodný do interiéru i exteriéru. Jedná se o malé plemeno, které nezabere mnoho prostoru. To však neznamená, že nepotřebuje výběh, hračky a aktivní vyžití. Časté procházky jsou v případě jezevčíka žijícího v bytě podmínkou. Nejlépe si na pobyt venku zvykají hrubosrstí jezevčíci. Teplý kotec je však nezbytností. Trpasličí a králičí jezevčíci jsou převážně chováni v interiérech. V každém případě musíte počítat s tím, že jezevčík je osobnost a tvrdohlavost v kombinaci s inteligencí má někdy na svědomí i náročnější chvilky. Učenlivost je velmi dobrá, ale není třeba na jezevčíka při tréninku tlačit.
Jezevčík si vytváří pouto s jedním pánem, perfektně si zvykne i v rodinném prostředí, odmalička je vhodné jej socializovat s dětmi nebo jinými psy. V pozdějším věku totiž vůči cizincům a jiným psům nemusí být naprosto přátelský. Má svůj temperament, rád si zaštěká a svůj dvůr si dokáže pohlídat. Vhodný je pro aktivní lidi, vyznačuje se energičností, takže pohyb je pro jezevčíka výsostná potřeba. Unavit ho je někdy velmi náročný úkol. Náročný terén není vzhledem ke konstituci těla (krátké nohy, náchylná páteř) tohoto plemene vhodný pro menší štěňátka, proto s delšími procházkami a náročnějším terénem vyčkejte do dospělosti. Jezevčík možná není na výchovu plemeno pro úplného začátečníka, ale z hlediska péče je velmi nenáročný.
Péče o srst se liší podle typu srsti. Dlouhosrstého jezevčíka je třeba častěji kartáčovat. Apetit psům této rasy nelze upřít, proto dbejte o správné dávkování krmiva. Přehánět to není třeba ani s pamlsky. Obezita je pro jezevčíky nebezpečná. Dnes jsou jezevčíci v našem regionu stále typické lovecké psy, ale jsou to také milující společníci k rodině.
Nejčastější otázky – FAQ
Máte doma jezevčíka a rádi byste se podělili o vlastní zkušenosti s péčí o toto plemeno? Zajímají vás nějaké informace ohledně této rasy nebo máte v plánu si jezevčíka koupit? Rádi vám pomůžeme a poradíme. Obraťte se na nás a my vám co nejdříve odpovíme.
Kolik let se dožívá jezevčík?
Jaké jsou druhy jezevčíků?
Je jezevčík vhodný do bytu nebo domu?
Jakou povahu má jezevčík?
Jaké jsou nejčastější nemoci jezevčíků?
Kolik stojí jezevčík?
Galéria obrázkov
