Způsoby, jak léčit separační úzkost u psa. Projevy strachu a vystresovaný pes
Psychika psa je zkoumání hodná oblast. Stejně jako u člověka i u psů probíhá na pozadí množství procesů, které nikdo navenek nevnímá a jsou vyhodnocovány individuálně. Vzhledem k tomu, že pes je nejlepší přítel člověka, separační úzkost souvisí právě s navázáním se vašeho domácího mazlíčka na vás či ostatní členy rodiny. Třeba si uvědomit, že projevy separační úzkosti pro majitele rozhodně nejsou vítány – štěkání psa, zavíjení, kňučení, škrábání na dveře, ničení věcí či dokonce sebepoškozování. Jedná se o poruchu, která není u psů zcela přirozená. Jak léčit separační úzkost u psa? Co znamená štěkání psa v noci a jak se chová vystresovaný pes?
autor:Denis Ruščák
Aktualizované: 16.11.2023
Separační úzkost separační deprese či separační anxieta jsou pojmy, které označují stejnou psychickou poruchu či deviaci chování u psa. Pejsek je v takovém případě velmi citlivý na odloučení od svého majitele, má strach, stres a pocit osamocení. V tomto stavu pejsek majiteli způsobuje větší či menší potíže, které se mohou ignorováním signálů znásobit.
Separační projevy určitě není třeba podceňovat, jinak se snadno může stát, že budete muset s vaším pejskem vyhledat odbornou pomoc. Řešení tohoto problému vyžaduje trpělivost a odhodlání majitele. Abyste věděli, co separační úzkost u psa znamená a jaká úskalí s sebou přináší, následující odstavce jsou určeny pro vás.
Co je separační úzkost u psů?
SRPB – Separation related problem behaviour neboli separační úzkost je diagnóza, která označuje deviaci chování u psa. Tento stav vzniká v okamžicích, kdy pes zůstává sám bez přítomnosti majitele nebo jiné blízké osoby. V jednoduchosti řečeno, jde o strach psa z odloučení, protože je jeho fyzická i emocionální fixace na člověka velmi silná.
Separační úzkost se podle několika odborníků na psí psychiku řadí k OCD – obsedantně kompulzivním poruchám, které jsou charakteristické chorobnou závislostí na určitém jevu a projevují se kompulzemi, což znamená nerozvážné a nesmyslné jednání. Ve výrazné míře se projevuje stres a projevy strachu u psa. Vystresovaný pes následně jedná úzkostně, čehož následkem jsou anomální akty způsobující majiteli výrazné obtíže.
Důležité je říci, že separační úzkost u psů nemá věkové ohraničení. Také není tato porucha nijak typická pro konkrétní plemeno či pohlaví. Jedná se o individuální vývoj pejska a jeho výchovu. Na základě praxe se nejvíce tato deviace chování vyskytuje u psů žijících v bytech, kterých mohou podněty mimo denní rutinu stresovat, u nemocných či starších psů nebo u psů z útulku. Důvody vzniku separační úzkosti detailněji popisujeme níže.
Projevy separační úzkosti a strach u psa
Signály jsou poměrně dobře pozorovatelné, slyšitelné až citelné. U každého psa však mohou být odlišné. Jeden pes bude hlasitě štěkat a zavíjet, druhý se utáhne a bude apatický a bez nálady. Projevy jsou pro majitele hlavním důvodem, proč takový stav řešit. Vzhledem k tomu, že pejsek je vystresovaný, ustrachaný nebo rozzlobený, jeho chování je velmi nepředvídatelné. Přitom můžete být klidně v místnosti vedle se zavřenými dveřmi. Které projevy u psa jsou znakem úzkosti?
- Štěkání psa – hlasitý štěkot psa patří k projevům, které jsou v kombinaci s dalšími akustickými projevy velmi frekventovány. Štěkání psa v noci v bytě, když nejste doma může být velmi nepříjemné i pro sousedy.
- Zavýjení a kňučení psa – nervozita a neklid se mohou projevovat kromě štěkání i hlasitým a dlouhým zavýjením. Kňučením pes vyjadřuje neklid a ptá si pozornost. Kňučení však může být velmi tiché a nenápadné.
- Zrychlené dýchání – objevovat se může dušnost nebo hlasité funení.
- Špinění v domě – pomočování a vyprazdňování v interiéru.
- Bezcílné pobíhání – pes může neklidně pobíhat z místa na místo (raple).
- Ničení nábytku a vybavení domácnosti – okusování kusů nábytku, žvýkání rostlin, vyjímání odpadků z koše či škrábání na dveře jsou jasným signálem, že pes se dožaduje pozornosti z důvodu pocitu odloučení od majitele.
- Problémy s trávením – vyskytovat se mohou křeče, zácpa nebo naopak průjem u psa.
- Nechutenství – vystresovaný pes ve stavu úzkosti nemá někdy zájem přijímat potravu.
- Apatičnost – některé psy se místo destruktivních aktivit utáhnou, jsou neaktivní, leží, kňučí a nejeví zájem o aktivity, které dělaly rady předtím.
- Sebepoškozování – psi ve stavu úzkosti reagují velmi nepředvídavě, stav separační úzkosti může dospět až do stadia, kdy si pes kouše tlapky, ocas nebo si vyhrýzá srst a tímto způsobem si ubližuje.
- Třes psa – pokud se ptáte, proč se pes třese, separační úzkost může být jeden z příznaků. Projevem stresu a úzkosti bývá, že pes se upřeně zadívá na konkrétní objekt a třese se. Takový třes psa si však není třeba zaměňovat s třesením, je-li pes v šoku.
Projevy separační úzkosti jsou nejsilnější krátce po odchodu majitele z domu – bytu. Pes si tímto destruktivním chováním zaměstnává mozek, snižuje napětí a neuvědomuje si své jednání. Pes nedělá tyto věci schválně ani z důvodu neposlušnosti, ale právě pro deviaci chování, se kterou takovým způsobem zápasí. Pejska pro takové projevy nikdy netrestejte, agresivní reakce milujícího majitele, kvůli jehož nepřítomnosti pociťuje úzkost, ho může ještě více traumatizovat.
Kromě separační úzkosti může být důvodem těchto projevů i strach ze ztráty kontroly u psa. Tím není myšleno, že by se pes bál toho, že se neovládne a bude agresivní nebo něco podobného. U psa vzniká úzkost v tomto případě právě z důvodu obav o samotného majitele. Strach u psa ze ztráty kontroly pramení v tom, že pes nemá kontrolu nad tím, kde je majitel, co dělá, nemůže jej chránit a doprovázet na každém kroku. Pejsek má v tomto případě pocit, že je ve vztahu vůdcem a nemůže si plnit svou roli. Tuto poruchu lze odstranit pouze způsobem, že pejskovi dáte jako pán jasně najevo, kdo je „ vůdcem smečky“. Pozor, ne tresty či násilím!
Úzkost u psů a důvody jejího vzniku
Důvodů vzniku může být více, ale jen jejich jmenováním bychom si příliš nepomohli. Jak jsme zmiňovali výše, separační úzkost u psa není ohraničena věkem. Jelikož jde o sociální tvory, odloučení v určitých fázích života zvládají různé.
Jednou z možností vzniku úzkosti je, že u pejska je zakořeněna určitá traumatizující zkušenost v raném věku. Například odloučení od matky v časném stádiu či odloučení od ostatních sourozenců. Tato traumata jsou u pejska zakořeněná od štěňátka a projevit se mohou i později.
Příčinou může být i špatné zacházení a násilné chování k pejskovi. Přirozeně, pokud jste pejskovi po jeho předchozích negativních zkušenostech dobrým majitelem, oblíbí si vás, bude vám opětovat lásku, věnovat svůj čas a stanete se „členem smečky“. Následné delší odloučení může zvládat velmi obtížně.
U psa je třeba budovat sociální vazby již od 5 týdnů. Je důležité, aby přicházel do kontaktu s jinými lidmi či psy, ostatními členy domácnosti, kteří ho pohladí a budou se mu věnovat. Přílišná fixace na majitele může způsobit, že při náhlé změně – dovolená, práce, nemoc či jiné povinnosti, pes dostane úzkostlivé stavy.
Právě změny denního režimu (majitel není doma přes noc, ale přes den či naopak), náhlá ztráta majitele (úmrtí, delší pobyt v nemocnici, dovolená), změna prostředí (z bytu do domu, z domu do bytu, jiné sídliště, nové prostředí, psí hotel) nebo trauma v podobě požáru, ohňostroje či jinak vyvolaného šoku či strachu z času bez majitele mohou být spouštěčem SRPB.
Vědecky není potvrzeno, že by konkrétní plemena psů projevovala znaky separační úzkosti více než jiné. U některých se takové projevy mohou objevit v období puberty a jiných psů zase v dospělosti, ale vliv genetické predispozice není prokázán.
Jaká je nejlepší prevence vůči vzniku separační úzkosti u psa? Jednoznačně je to jen a jen výchova. Zvládnutí výchovy psa je nejdůležitější z hlediska celkového vnímání vás jako majitele. Pokud psa předem naučíte tomu, že z domu či bytu pravidelně odcházíte, ale vracíte se, riziko vzniku separační úzkosti je minimalizováno. Při odchodu či příchodu není třeba dělat nic výjimečného a s pejskem se nemusíte nijak významně loučit ani vítat. Pes si musí zvyknout na to, že v daném prostoru se nachází sám, ale vy jste ten, kdo se vždy vrací. I případné změny pes následně zvládá mnohem lépe.
Jak léčit separační úzkost u psa?
Je třeba, abyste se připravili na proces, který vyžaduje trpělivost, toleranci a pochopení. Pejska je důležité učit tomu a přesvědčit ho, že někdy je odloučení nezbytné, ale vždy se k němu vrátíte. Bez ohledu na to, zda má pes 1 nebo 5 let, separační úzkost lze léčit v každém věku. Po malých krocích psovi dojde, že separování se po určitou dobu je v pořádku a stavy úzkosti mizí. Obvykle takový trénink trvá několik týdnů. Pokud ani to nebude schůdná cesta, existují i další možnosti, které mohou platit právě na vašeho „úzkostného chlupáče“.
Výcvik psa a tvorba návyků
Pokud váš pejsek trpí separační úzkostí, existují postupné krůčky, kterými lze provést nápravu. Potřebná je trpělivost a spolupráce. Výchova je v tomto směru nejlepším způsobem, jak úzkostné chování psa odbourat či mu dokonce předejít. Jak na to?
- Naučte ho povelům – je dobré, pokud pejska dokážete naučit povelům, jako sedni, lehni, zůstaň/místo, k noze a jiné.
- Krátké odloučení – po naučení povelů jděte na to postupně a zkoušejte, co pejsek zvládne. Pohybujte se v jeho blízkosti. Následně mu dejte příkaz místo či sedni a vzdalte se na 5, 10 vteřin, pak na 20 či 30 vteřin, kdy vás pes klidně může vizuálně vidět, jde o to, aby vás nepronásledoval a zůstal na místě. Velice pomalu ho tak trénujte na rutinu bez vás. Podle toho, jak mu to půjde, zkuste přejít do druhé místnosti a sledujte jeho chování. Jindy mu dejte povel sedni tak, aby setrval alespoň 10 až 20 vteřin a vy zatím odejdete do jiné místnosti.
- Odchod z bytu/domu – psovi dejte povel sedni nebo zůstaň, otevřete vchodové dveře a odejděte. Počkejte za dveřmi a vnímejte chování psa. Za krátkou dobu otevřete dveře a vraťte se. Po chvíli to udělejte znovu a čas postupně prodlužujte. V okamžiku, než začne stresovat a vy se vrátíte, trénink neúčinkuje a pes nad vámi vyhrál. Musíte vystihnout správný čas, kdy ještě pes nezačne projevovat stav úzkosti nebo přijdete až poté, co jeho stav projde.
- Změna režimu – v čase jiném než obvykle otevřete dveře a jděte na chodbu. Za pár vteřin se vraťte. Vezměte si to co běžně, když ráno jdete do práce, kabát, obujte boty tvářte se, že jdete vyhodit smetí, otevřete dveře a jděte ven. Za pár vteřin se vraťte bez smetí. Zavolejte si na telefon, obujte pantofle a vyběhněte dolů po schodech, vraťte se. Snažte se psa trochu zmást, aby si uvědomil, že vaše odchody jsou stejně normální jako příchody. Z odchodu ani příchodu nedělejte vědu, se psem se nelučte ani nevítejte. Stimulujte jeho smysly a stavte jej před různé situace, které mohou nastat.
- Odchod z domu/bytu – pokud trénink účinkuje a pes nevyvádí vždy, když za sebou zavřete dveře, zkuste dům opustit na delší dobu. I když byste si před vchodem měli povídat se sousedem. Projděte se po sídlišti. Čas postupně prodlužujte. Dodržujte zásady jako dříve, žádná věda z odchodu ani návratu.
Interaktivní hračky pro psa – zaměstnejte ho
Vedle tréninku mohou být nápomocné i interaktivní hračky pro psy. V rámci výcviku pro ně mohou být skvělou náhradou programu, který byste jim jinak dělali vy. Do hraček můžete schovat pamlsky a pes se musí snažit je dostat ven. Jde o plnící míčky či různé hlavolamy pro psy, které můžete schovat po bytě či domě.
Povolejte psího psychologa
Může se to jevit jako abstraktní nesmysl, ale není. Zvlášť pokud pes při tréninku odmítá spolupracovat. Psí terapeut dokáže odborně nastavit tzv. behaviorální terapii. Cílem je, aby byla snížena závislost zvířete na majiteli. V praxi je důležité, aby majitel psa v průběhu určitého časového horizontu dodržoval stanovené rituály. Například se psem se nebude vítat ani loučit. Po příchodu domů mu nebude po určitou dobu věnovat pozornost. Důležité je dodržovat odborníkem stanovené pokyny tak, aby pes nabyl pocitu, že čas strávený bez majitele je v pořádku. Samozřejmě, předtím, než se obrátíte na odborníka, stojí za to vyzkoušet dřívější doporučení s výcvikem.
Druhý pes do domácnosti?
Takové řešení určitě nepatří k ověřeným metodám. Přestože se jeví, že pes má ve smečce nového „parťáka“, nebude sám a všechno by mělo být v pořádku, není tomu tak. Fixace na vás jako majitele psa nezmizí. Je nezbytné si říci, že strach u psa nepramení z toho, že by se bál být sám, bojí se, že je bez vás. Řešení způsobem, že do rodiny přibude další pes, může být nešťastné i z toho důvodu, že úzkostlivý pes naučí nového svým návykům a tím pádem budete mít doma dvě „čtyřnohé úzkosti“.
Doplňky stravy ke zklidnění
Dostupné jsou i přírodní výživové doplňky, které pomáhají uklidnit psy trpící úzkostí. Vhodné jsou už v případě, kdy se zvíře stává opravdu neovladatelným a trénink je neúčinný. Vhodné je poradit se se zvěrolékařem, který vám doporučí konkrétní přípravky vhodné ke zklidnění.
Po aplikaci je stále možné pokračovat v tréninku a výcviku. Známý je produkt Alavis Calming pro potlačení stresu a nervozity. Proti stresu se také využívají speciální kapky nebo tablety Alavis CBD, které obsahují účinné kanabinoidy. Pro rychlé zklidnění psa může posloužit i Orion Pharma Aptus Relax Vet, což jsou ochucené žvýkací tablety podporující klidné vnímání u zvířete. U některých psů dokonce zabírá i aromaterapie ve formě sprejů či přírodních esencí.
Nejčastější otázky – FAQ
Zažíváte s vaším pejskem podobné problémy související s odloučením a stresem? Máte podezření na přítomnost separační úzkosti u pejska? Zajímá vás něco dalšího ohledně této diagnózy? Pokud máte zkušenosti se separační úzkostí vašeho pejska, budeme rádi, pokud se podělíte o své zážitky a poskytnete ostatním čtenářům rady a doporučení. Stačí, když se zapojíte v komentářích níže do diskuse.
