Očkování psa proti vzteklině a klíšťatům. Jak často očkovat, první očkování štěňátka a očkovací plán
Úkolem zodpovědného majitele je starat se o zdraví svého psa a chránit ho před onemocněními, jako psinka, psí parvovirus, leptospiróza, lymská borelióza, vzteklina a mnohé další. Za tímto účelem se v praxi realizuje očkování psů, což je jeden z nejefektivnějších způsobů prevence před různými virovými a infekčními onemocněními. Princip je stejný jako u lidí. Z hlediska zdraví vašeho pejska je dobré vědět, které povinné očkování psů je třeba absolvovat, jak často psa očkovat a také kdy začít s očkováním štěňat. V našem článku se o vakcinaci psa dočtete vše podstatné.
autor:Denis Ruščák
Aktualizované: 15.12.2023
V první řadě je důležité si uvědomit, že čtyřnohým mazlíčkům může život zkomplikovat množství závažných onemocnění, která jsou v říši zvířat běžná. Jedná se buď o tradiční infekční onemocnění, nebo nově vzniklé viry. Pokud se pes některým z onemocnění nakazí, důsledkem může být dokonce jeho úmrtí nebo výrazné zhoršení kvality života. Imunita psů tedy potřebuje podporu. Stejně jako lidi vakcinace chrání už celé generace před nebezpečnými nákazami, očkování u psů má stejný význam.
Proč je očkování psa důležité?
Přestože už léta se ve spojitosti s tématem očkování psů (i lidí) objevují různé negativní názory, vycházejí spíše z trendu pochybovačnosti o všem, co představuje jistý druh konvence a direktivy. Povinné očkování však v humánní medicíně představuje již generacemi ověřený způsob ochrany organismu před vážnými až smrtelnými onemocněními. U psů by vakcinace měla být povinností a vycházet by měla z iniciativy každého majitele. Pamatujte, že neočkovaný pes je rizikem pro své okolí, ale především je ohrožena kvalita jeho života. Otázka ohledně očkování psa by neměla začínat „proč a zda psa očkovat“, ale spíše „kdy a proti čemu“ ho očkovat.
Aplikování očkovací látky do těla zvířete má jediný účel. Pomoci u psa ke vzniku účinné imunitní odpovědi vůči nebezpečným patogenům. Konkrétní vakcína může využívat odlišné mechanismy budování imunity vůči konkrétnímu viru – patogenu. Nejčastěji se do těla dostávají živé viry nebo jen jejich části, přičemž tělo si v kontaktu s nimi vytváří účinné protilátky.
Veterináři využívají pouze schválené očkovací látky, které se jim v praxi osvědčily, proto se není třeba obávat, pokud jeden veterinář doporučí jinou očkovací látku než druhý. Veškeré náležitosti týkající se očkování psů, typů vakcín a jejich účinků zastřešuje instituce WSAVA – World Small Animal Veterinary Association – Světová asociace veterinárních lékařů a malých zvířat.
První očkování štěňátka
V procesu vytváření imunity (imunizace) u psa je důležité začít ještě ve štěněčím věku. První očkování štěně může podstoupit již v 5. týdnu. V praxi se však doporučuje první dávku očkování (primovakcinace) aplikovat ve věku 6 až 7 týdnů. V tomto věku se totiž začíná vytrácet základní mateřská imunita, kterou štěně mělo obsaženou v organismu.
První dávka obsahuje primární vakcínu proti psince a parvoviru nebo je přímo podávána kombinovaná vakcína, která obsahuje kromě účinných látek psinky a parvoviru i látky proti hepatitidě, laryngotracheitidě (psincový kašel) a parainfluenze. V 9. až 10. týdnu je štěně poprvé revakcinováno proti stejným chorobám a dostává navíc očkování proti leptospiróze. V případě, že v první vakcinační dávce nebyly kromě psinky a parvoviru zbývající očkovací látky, aplikují se v tomto věku. Druhá revakcinace, resp. třetí dávka očkování se podává ve věku 12 až 16 týdnů. Jedná se o kombinovanou vakcínu, která obsahuje všechny účinné látky podané v předchozích vakcínách.
Očkovací plán – jak často očkovat psa
Na našem území se veterináři při očkování řídí zažitým očkovacím schématem, resp. očkovacím plánem. S očkováním začíná v prvním roce života psa (6. až 7. týden). Od první očkovací dávky se v tomto procesu základního očkování (období imunizace) vždy ponechává rozestup tři týdny, aby byla poslední revakcinace provedena ve věku 14 až 16 týdnů. Při dodržení očkovacího plánu je zaručena vysoká míra imunity zvířete.
|
Dávka |
Věk psa |
Typ onemocnění – vakcinace |
| 1. |
6. až 7. týden |
psinka (D), parvovirus (P) nebo v kombinaci infekční hepatitida a psincový kašel (H), parainfluenza (Pi) |
| 2. |
9. až 10. týden |
psinka, parvovirus (D), infekční hepatitida a psincový kašel (H), parainfluenza (Pi) + leptospiróza (L) |
| 3. |
12. až 14. týden |
psinka, parvovirus (D), infekční hepatitida a psincový kašel (H), parainfluenza (Pi), leptospiróza (L) |
| 4. |
nejdříve 12. až 16. týden |
Vzteklina (R – povinné očkování) |
|
Ročně |
dospělý pes |
psinka, parvovirus (D), infekční hepatitida a psincový kašel (H), parainfluenza (Pi), leptospiróza (L) vzteklina (R – podle typu vakcíny) |
Při opakované vakcíně proti vzteklině je důležité řídit se instrukcemi veterináře na základě trvání účinků konkrétní očkovací látky. U zbývajících onemocnění by měl platit interval jednoho roku. Existují také další dobrovolná očkování, která může váš pes podstoupit.
Povinné očkování psa proti vzteklině
V České republice je očkování psa proti vzteklině jediné povinné a stanovené platnou legislativou. Zbývající očkování, jakož i základní v prvním roce života zvířete, jsou jen na dobrovolné bázi. A jak často očkovat psa proti vzteklině?
První očkování proti vzteklině by měl pes podstoupit nejdříve ve 12.–16. týdnu. Od prvního očkování proti vzteklině by měl uplynout nejvýše jeden rok. Následně proběhne vakcinování již dospělého psa. Poté, na základě informací uvedených na příbalovém letáku očkovací látky, je třeba očkovat psa proti vzteklině v intervalu 1 až 3 let. U účinnějších látek tak není nutné každoroční očkování psa proti vzteklině. Veterinář v očkovacím průkazu jasně uvede, kdy je revakcinace nutná.
Očkování psa – proti čemu psa očkovat?
Psa můžete kromě povinné a základní vakcinace očkovat i proti jiným onemocněním. Světová asociace veterinárních lékařů a malých zvířat rozděluje tyto vakcinace do kategorie core a non-core. Jedná se tedy o doporučené – základní očkování (core) a následně o volitelné vakcíny (non-core). O očkování dalšími očkovacími látkami se poraďte se samotným veterinářem. V rámci očkovacího plánu je totiž důležité dodržovat určité intervaly, aby nedošlo ke zdravotním komplikacím či problémům s účinností.
Core – doporučená vakcinace
- Psinka – virus psinky se na našem území vyskytoval ještě začátkem 90. let 20. století. Díky vakcinaci téměř úplně vymizel a dnes se jedná o raritně se vyskytující onemocnění. Psinka způsobuje závažné gastroenterologické potíže, problémy s trávením nebo respirační onemocnění, kašel, vylučování nosního a očního sekretu. Často je jeho nákaza smrtelná.
- Leptospiróza – je onemocnění způsobené bakterií Leptospira interrogans. Přenáší se například hlodavci nebo sekrety, výkaly či močí. Napadá oslabené organismy, přičemž způsobuje selhávání vnitřních orgánů. Jeho nástup je postupný, často je přítomna horečka, křeče ve svalech, bolesti břicha či zvracení. Závažná infekce a pozdní diagnostika mohou způsobit úmrtí zvířete.
- Parvoviróza – nejčastěji napadá malá štěňata, ale může i dospělé psy. Psí parvovirus je velmi životaschopný a odolný. Vakcinace je proto velmi důležitou prevencí. Způsobuje akutní průjmy u psa s příměsí krve, zvracením nebo apatičností. Dochází k rapidnímu poklesu živin v organismu a oslabení imunity, což může vést až k uhynutí. Jedná se o doporučenou vakcinaci.
- Infekční hepatitida – díky vakcinaci dnes téměř neznámé onemocnění. Způsobuje záněty v organismu a zvýšení tělesné teploty. Napadá ledviny a játra. Vzhledem k jeho akutnímu a často fatálnímu průběhu doporučuje WSAVA toto očkování pro všechny psy bez výjimky.
Non-core – volitelná vakcinace
- Parainfluenza – ačkoli patří do kategorie non-core volitelných vakcín, většina vakcín dostupných v České republice tyto účinné látky obsahuje. Jedná se o onemocnění, které způsobuje vznik respiračních onemocnění, například i psincového kašle a postihuje dýchací cesty a plíce.
- Lymská borelióza – onemocnění přenosné klíšťaty způsobuje bakterie Borelia Burgodorferi. U psa může onemocnění probíhat bezpříznakově, ale také se mohou u psa objevit záněty, horečka, zvýšená únava nebo neurologické křeče a paralýza. Onemocnění může být smrtelné. Očkování proti klíšťatům se doporučuje pouze zvířatům se zvýšeným rizikem nákazy.
- Tetanus – přenáší se nejčastěji výkaly hospodářských zvířat. Riziko představují otevřené rány, přes které bakterie Clostridium tetani může napadnout organismus a produkuje nebezpečný toxin.
- Babesióza – přenáší se také kousnutím klíštěte. Onemocnění je relativně agresivní, protože útočí na červené krvinky jedince. Říká se mu také psí malárie. Babesióza je často doprovodným onemocněním lymské boreliózy. Projevuje se nechutenstvím, dušností nebo zvýšenou únavou.
- Laryngotracheitida (psincový kašel) – samotné očkování patří sice k non-core vakcínám, ale vzhledem k vysoké infekčnosti psincového kašle je toto očkování velmi doporučeno a často je obsaženo již v samotné primovakcinaci.
- Herpesviróza – herpesvirové onemocnění způsobuje potraty či porod mrtvých plodů u březích fen. Vakcinaci je vhodné načasovat během hárání nebo zhruba týden po oplodnění feny.
Nejčastější otázky – FAQ
Je pro vás téma očkování psů zajímavé nebo kontroverzní? Máte zkušenosti s očkováním vašich domácích mazlíčků? Budeme rádi, pokud se pod článkem zapojíte do diskuse a přispějete vaším názorem. V případě, že máte otázky týkající se vakcinace psů, povinného očkování či jiných poznatků týkajících se očkování psů, rádi na vaše otázky odpovíme.
