Perská kočka – povaha, vzhled, péče, zdraví

Je to ideální mazlíček do interiéru bytu či domu. Toto plemeno má dlouhodobou tradici a už po staletí jde o domestikované kočky, které byly v minulosti symbolem luxusu a hojnosti. Jejich původ není jednoznačný, ale za originální zemi původu se považuje Anglie.

Povaha

Perské kočky jsou klidné a velmi citlivé. O přehnané aktivitě, kromě té nutné, nelze u tohoto plemene hovořit. Díky své dávné tradici mají perské kočky status ušlechtilosti, za což vděčí své krásné plyšové srsti. Kočka je šťastná, má-li u sebe svého majitele a může se k němu toulit, má-li mazlení dost, ignorovat dokáže přímo ukázkově. Navzdory své línější povaze je dobré kočce dát možnost na občasné šplhání (např. vysoké škrábadlo s domečkem), aby měla alespoň nějakou fyzickou aktivitu. Občasné hraní přivítá, ale z toho pohledu nevyžaduje mnoho pozornosti.

Nepatří k nejinteligentnějším svého druhu a učit ji povelům je velmi komplikovanou (až nemožnou) výzvou. Peršanky jsou vůči ostatním domácím mazlíčkům tolerantní a rozumět si budou i s jinými kočkami. S dětmi budou vycházet také dobře, hlavně pokud je budou škrábat a hladit. Hrubší zacházení se jich dotkne a děti ignorují. Hlučné prostředí nemají rády a pokud znervózní nebo se leknou, okamžitě se schovají. Ve srovnání s jinými kočkami své lovecké instinkty nechávají bdít na pozadí a žádné iniciativní „lapání“ škůdců od tohoto druhu neočekávejte.

Vzhled a srst – bílá, modrá i šedá

Peršanky jsou dlouhosrsté plemeno. Délka těla perské kočky se pohybuje od 30 do 50 cm. Váha dospělého jedince může být od 3 do 7 kg. Kocouři jsou vždy větší a těžší. Původní perská kočka má kulatý obličej a malý, široký nos (Doll-face). Existují také perské kočky označované jako Peke-face, které mají nos plochý – zploštělý. Jedná se o genetickou mutaci, která vznikla pravděpodobně při páření s exotickou kočkou (další perský druh). Někteří chovatelé upřednostňují právě tento druh peršanek. Díky tomuto vzezření jsou perské kočky považovány za specifické. Nohy jsou krátké, svalnaté a rovné. Ocas je hustě osrstěný.

Perské kočky se vyznačují hustou a hebkou srstí, která připomíná plyš. Barev srsti je velké množství a TICA (The International Cat Association) uznává většinu barevných provedení srsti. Frekventovány jsou bílé perské kočky, žluté, modré, šedé, červené, zrzavé, černé. Povoleno je také tmavší stínování (shaded) nebo dvoubarevná – tříbarevná varianta. Podle standardu FIFe (organizace sdružující plemena koček) lze pářit perskou a exotickou kočku (krátkosrstou), které spadají do kategorie peršanů (TICA). Ve vrhu se zpravidla rodí exotická i perská koťata, případně jen perská. Mezi druh peršanů patří také himálajská kočka.

Péče a zdraví

Tím, že perské kočky patří ke klidným plemenům a nevyžadují mnoho pohybu, zvýšenou péči věnujte jejich kožešince. Srst je nutné pravidelně pročesávat. Zamotaná či zanedbaná srst není pro kočku nic příjemného, proto se zaměřte na to, aby byla v dobré kondici. Vyplatí se investovat i do kvalitnějších přípravků. Peršanky jsou čistotné a o srst se příkladně starají, ale při procesu čištění množství srsti spolknou. Mějte doma k dispozici maltovou pastu nebo kočičí trávu, aby dokázala kočka chlupy vyloučit a nedocházelo k trávicím křečím. Peršanky jsou nezávislé kočky, ale věnujte jim svou lásku, mazlejte se s nimi a hlaďte. K tomu přidejte pohodlný pelíšek, ticho a kvalitní stravu (mokré krmivo s kousky masa). Jen tolik stačí, aby se tato kočka cítila ve vaší přítomnosti milovaná.

Pokud nemá náladu, hladit se nenechá a klidně vás ignoruje. Perskou kočku tréninkem netrapte. Její ochota je v tomto směru minimální. Jsou jen výjimečné individuality, které se dokážou naučit některé povely či triky. Podobný méně proaktivní postoj mají perské kočky i k lovu. Toto plemeno preferuje klidnější formu zábavy. To znamená, že by jí doma nemělo chybět škrabadlo, na které vyleze, nebo hračky, se kterými si občas pohraje. Není to kočka na zahradu, interiér je jejím přirozeným prostředím.

Bohužel, za dlouhou tradici a množství generací se u perských koček objevilo několik zdravotních komplikací. Především jde o dědičná onemocnění, která se u jedinců vyskytují. Vyskytují se u nich progresivní atrofie sítnice (postupná slepota), katarakta (šedý zákal), glaukom (zelený zákal) a také polycystická onemocnění ledvin. Jedinci s plochým nosem jsou náchylní k problémům s dýchacími cestami – chrápání, kýchání a častější infekce. V průměru se perská kočka dožije 12 až 17 let. V dobrém zdraví si klidně požije i 20 let.

Nejčastější otázky – FAQ

Je perská kočka vhodné plemeno pro vás? Zajímá vás, jestli je vhodná pro chov v bytě? Jak moc je perská kočka velká a kolik se dožívá let? Má perská kočka aktivní nebo klidnou povahu? Máte-li zájem dozvědět se podstatné informace o tomto plemeni kočky, přečtěte si náš článek nebo se nás zeptejte. Pod článkem máte možnost komentovat a zapojit se do diskuse. Budeme také velmi rádi za vaše zkušenosti, týkající se chovu perských koček.

Galéria obrázkov

Ďalšie články z kategórie Kočičí plemena

Kočka domácí – povaha, vzhled, péče, zdraví

Sphynx – povaha, vzhled, péče, zdraví

Devon Rex – povaha, vzhled, péče, zdraví

Norská lesní kočka – povaha, vzhled, péče, zdraví

Sibiřská kočka – povaha, vzhled, péče, zdraví